Je cukr návykový?
Úvod
Téma “závislost na cukru” rozděluje vědce, odborníky na výživu i veřejnost. Ačkoliv někteří lidé na sociálních sítích rádi přirovnávají cukr k drogám (př. kokain) situace není černobílá a rozhodně ne 100% objasněná.
Pojem „závislost“ je v naší současné společnosti používaný běžně, přestože neexistuje shoda jedné klinické definice.[3]
Dnes si vysvětlíme, proč máme sladké tak rádi, jak to působí na naše tělo a proč bychom se na závislost na cukru měli dívat z širšího úhlu pohledu.
Jak cukr působí na náš mozek
Když jíme něco sladkého, v mozku se nám uvolňuje dopamin, označován jako „hormon štěstí“. Dopamin je spojený s pocitem radosti a odměny. Tento jev ale není jedinečný jen pro cukr; dopamin se uvolňuje také při sportu, nějakém úspěchu, a nebo jen při setkání s přáteli. Co však cukr (hlavně v kombinaci s tukem) umí prvotřídně, je rychle a intenzivně aktivovat naše smysly, což může vést k častějšímu přejídání.[1]
Ultra zpracované potraviny, které obsahují cukr, tuk a sůl, jsou vyrobeny tak, aby pro nás byly co nejpřitažlivější. Tato kombinace vede k tomu, že je obtížné sníst jen jednu sušenku, a jelikož jsou tyto potraviny chudé na vlákninu nebo protein, tak nás nemohou dostatečně zasytit a my pak máme zase hlad.[2]
Z toho důvodu se někteří vědci zabývají otázkou, zda nejde o formu závislosti.[1] Avšak, jde spíše o vzorce chování, které si postupně osvojíme, než o pravou chemickou závislost. Na rozdíl od drog, které vyvolávají silné abstinenční příznaky a nekontrolovatelnou potřebu “dát si”, cukr sám o sobě takovou reakci nevyvolává.
Jak je to s tou závislostí?
Některé studie na myších ukázaly, že vysoká konzumace cukru může způsobovat chování podobné závislosti – intenzivní chutě, větší tolerance nebo příznaky abstinence, když cukr není k dispozici. To je důvod, proč někteří lidé prohlašují, že je cukr návykový, ale studie na myších nemůžeme jednoduše rozšířit na lidi.[1,2]
Návykové látky jsou málokdy v přirozeném stavu, bývají upraveny nebo zpracovány způsobem, který zvyšuje jejich potenciál k zneužívání. Například hrozny se zpracovávají na víno a mák se rafinuje na opium.[4]
Člověk si obvykle nedá do pusy lžíci čistého cukru; jíme ho jako součást dané potraviny/pokrmu. Ty navíc obsahují složky, které v kombinaci s cukrem působí na náš mozek ještě silněji – tuk a sůl. Je na místě mluvit spíše o „návykovém jedení“ než o závislosti na cukru.[2,3]
Když máme špatnou náladu nebo jsme ve stresu, často sáhneme po něčem sladkém (co ale obsahuje i dost tuku – sušenky, zákusky, atd.). Tyto emocionální spouštěče spolu s našimi zvyky vytvářejí vzorec chování, který pak opakujeme, což nás vede k tomu, že sladké vyhledáváme stále častěji.
Závěr
Ačkoliv sladká jídla aktivují náš systém odměny a mohou vést k přejídání, důkazy zatím nenaznačují, že by cukr samotný byl návykový stejně jako drogy. Větší roli hraje konzumace zpracovaných, chutných potravin, které kombinují cukr s tukem a solí. Skutečná závislost na cukru je tedy sporná; jde spíše o komplexní vliv chuti, emocí a zvyků.
Ale existuje mnoho pádných důvodů pro snížení konzumace cukru, jelikož spotřeba cukru a ultra zpracovaných potravin je v moderní společnosti opravdu vysoká.
Celkově je efektivnější zaměřit se na naše stravovací návyky a emoce spojené s jídlem, než démonizovat cukr jako hlavního viníka všech našich zdravotních problémů.
Zdroje
[1] Wiss DA, Avena N, Rada P. Sugar Addiction: From Evolution to Revolution. Front Psychiatry. 2018;9:545. Published 2018 Nov 7. doi:10.3389/fpsyt.2018.00545
[2] Westwater ML, Fletcher PC, Ziauddeen H. Sugar addiction: the state of the science. Eur J Nutr. 2016;55(Suppl 2):55-69. doi:10.1007/s00394-016-1229-6
[3] Gordon EL, Ariel-Donges AH, Bauman V, Merlo LJ. What Is the Evidence for „Food Addiction?“ A Systematic Review. Nutrients. 2018;10(4):477. Published 2018 Apr 12. doi:10.3390/nu10040477
[4] Schulte EM, Avena NM, Gearhardt AN. Which foods may be addictive? The roles of processing, fat content, and glycemic load. PLoS One. 2015;10(2):e0117959. Published 2015 Feb 18. doi:10.1371/journal.pone.0117959
